Ke komu se hodí Lev

Lev hledá ve vztahu někoho, na koho může být hrdý a kdo je hrdý na něj, a je zbytečné mu vyčítat, že je to marnivé. Fixní oheň pod vládou Slunce funguje tak, že Lev dává hodně a veřejně a potřebuje, aby se to někde vrátilo – ne penězi ani protislužbou, ale tím, že to někdo řekne nahlas. Lev, kterému partner roky neřekne, že si ho váží, začne pochybovat způsobem, který navenek vypadá jako namyšlenost a uvnitř je strach. Druhá věc, kterou potřebuje, je rovný partner. Lev bez odporu zpohodlní a začne rozhodovat za oba, protože ho v tom nikdo nezastavil; s někým, kdo si stojí za svým, je z něj velkorysý a spravedlivý člověk. Třetí věc je, aby se něco dělo. Lev nesnese vztah, ve kterém se přestalo chodit ven, a nudu si vyrobí sám, i kdyby to měl být spor. Nejlíp mu proto sedí oheň a vzduch, nejhůř znamení, která se vyhýbají pozornosti nebo která chtějí mít věci pod kontrolou stejně jako on.

Nejsnáz to Lvovi jde s Beranem a se Střelcem: ohnivý trigon, kde nikdo nikoho nezdržuje a kde se spory odbývají hlasitě a rychle. S Beranem má rovnocenný pár, ve kterém jeden startuje a druhý drží, se Střelcem vztah, ve kterém se pořád někam jede. Sextil s Blíženci a s Vahami je lehčí a společenský: Blíženci Lva pobaví a nekonkurují mu, Váhy z něj sundají hrany a ještě to zařídí tak, aby si toho nevšiml. Lev se Lvem je velkolepý a hlučný, a vydrží přesně do chvíle, kdy si rozdělí, kdo je čí publikum. A Vodnář je jeho protipól – dvojice, kde jeden řeší sebe a druhý celek, a která bývá jednou z nejzajímavějších v celém zvěrokruhu, pokud se Lev nenechá urazit tím, že ho Vodnář neobdivuje.

Nejhůř to Lvovi jde s Kozorohem a s Rybami, se kterými nesdílí nic. S Kozorohem naráží na střízlivost, která z jeho velkorysosti dělá zbytečnost; s Rybami na to, že jeden vede a druhý se přizpůsobí tak dokonale, že se z toho stane nerovnováha, kterou nikdo nechtěl. Náročné jsou obě kvadratury, Býk a Štír – dvě fixní znamení proti fixnímu Lvu, tedy dva lidé, kteří neustoupí, jenom to každý dělá jinak. Rak a Panna jsou sousedé a tam jde hlavně o hlasitost a o kritiku. Ani jedna z těch dvojic není odsouzená, ale všechny stojí na tom, aby Lev ubral z rozhodování za oba a připustil, že tichý souhlas žádný souhlas není.

Lev potřebuje slyšet, že si ho někdo váží, a potřebuje to slyšet vážně míněné, protože lichotky pozná a pohrdá jimi. Věta „udělal jsi to dobře“ u něj vydrží měsíce a nestojí nic. Druhá věc, kterou potřebuje, je nesouhlas vyslovený v soukromí. Lev unese skoro jakoukoli kritiku, pokud nepřijde před ostatními; před lidmi zatvrdne a bude bránit i to, o čem sám ví, že je špatně. A třetí: aby ho někdo bral vážně, i když se tváří sebejistě. Co nefunguje: shazování před ostatními, ironie na jeho úkor a mlčení, kterým se mu dává najevo, že se něco stalo. Lev na tichou domácnost nereaguje omluvou, ale chladem, který umí být překvapivě definitivní, a druhá strana pak marně hledá okamžik, kdy se to zlomilo.