Beran a Štír: kompatibilita

Beran a Štír mají společného vládce a nic jiného. Tradiční astrologie dává oběma Marse a je to na nich znát: síla, vůle a schopnost jít do věci, do které se ostatním nechce. Jenže Mars pracuje v každém z nich úplně jinak. U Berana je to oheň, tedy přímý, hlasitý a v přítomném čase, a když je po tom, je po tom. U Štíra je to fixní voda, dnes připisovaná Plutu: síla, která se nevydává, ale hromadí, a která nejedná bez záměru. Kvinkunx mezi nimi znamená, že nesdílí ani živel, ani kvalitu, ani polaritu, takže jim chybí úplně všechno, na čem se dá stavět běžné porozumění. Přesto se přitahují, protože oba v tom druhém poznají někoho, kdo se nebojí. To je pro obě strany vzácný pocit a bývá to hlavní důvod, proč tenhle vztah vůbec vznikne. Praktický rozdíl vypadá takhle: Beran řekne, co ho štve, ve chvíli, kdy ho to štve. Štír to řekne v okamžiku, který si vybere, a často až tehdy, kdy má ta věta největší váhu. Beran nemá skryté motivy a nechápe, že by je někdo mít mohl. Štír je má vždycky a nepovažuje to za nečestné, jen za rozumné.

Milostně jde o jedno z nejintenzivnějších spojení zvěrokruhu a intenzita se tady snadno plete s porozuměním. Přitažlivost bývá silná, tělesná a rychlá, protože ani jeden nemá rád vlažnost. Beran přijde přímo, Štír to okamžitě pozná a přitáhne si ho tím, že mu neukáže všechno. A přesně v tom je celá dvojice: Beran hraje s otevřenými kartami a Štír ne, ne ze zlé vůle, ale proto, že důvěru dává po částech a testuje ji roky. Beran to nesnese. Za tři měsíce se začne ptát, co se vlastně děje, a když nedostane přímou odpověď, začne tlačit silou, tedy jediným způsobem, který u Štíra nefunguje vůbec. Štír na tlak neodpovídá, Štír si počká. Druhá strana téhož: Beran neumí brát ohled na to, co ho nenapadlo, a napadne ho málo, protože nežije v podtextech. Řekne větu, na kterou za minutu zapomene, a Štír si ji uloží. Vztah může být hluboký a vášnivý, ale málokdy klidný, a téměř nikdy nevydrží bez toho, aby jeden z těch dvou zásadně změnil způsob, jakým zachází s pravdou: Beran se naučil mlčet, nebo Štír mluvit. Obojí je proti přirozenosti, a proto se to daří vzácně. Kdo v takovém vztahu vydrží, popisuje ho obvykle jako nejsilnější a zároveň nejnáročnější, jaký zažil.

Jako spojenci jsou tihle dva mimořádní. Když se rozhodnou stát na stejné straně, nikdo je nerozdělí a nikdo je nepřeválcuje: Beran útočí zepředu, Štír ví, kde je slabé místo. V krizi, ve sporu nebo při stěhování života na jinou kolej se jeden na druhého může spolehnout naprosto, protože ani jeden neuteče. Přátelství tu ale nebývá lehké ani časté. Chybí jim společný humor a chybí jim odpočinek; potkají se, něco vyřeší a rozejdou se, aniž by kdy proběhl nezávazný večer. Nejlépe si sedí na dálku a u konkrétního úkolu, kde jde o výsledek. Zato se tohle přátelství nerozpadne kvůli jedné hloupé větě, protože ani jeden nepovažuje slova za důkaz.

V práci je to kombinace s obrovským tahem, pokud má jasný cíl a oddělené role. Beran rozjede a otevře, Štír vydrží, zjistí, jak se věci opravdu mají, a nepustí to, dokud nedopadnou. Ve vyjednávání, v krizovém řízení nebo tam, kde se opravuje něco rozbitého, jsou nebezpečně účinní. Problém je moc. Beran chce rozhodovat viditelně, Štír chce mít vliv a je mu jedno, kdo mu bude tleskat, a to je situace, kterou Beran dlouho nezaznamená a pak ji zaznamená naráz. Když si přestanou důvěřovat, nedojde k hádce, dojde k tichému souboji, ve kterém Beran ztrácí, protože nemá trpělivost. Funguje to jen se smlouvou, ve které je černé na bílém, kdo o čem rozhoduje a kdo co dostane.

Nejtvrdší místo je pravdomluvnost a její tempo. Beran vyloží všechno hned a totéž předpokládá u druhého; Štír vykládá po částech a předpokládá, že tak to dělá každý rozumný člověk. Z toho vzniká podezření na obou stranách: Beran si připadá manipulovaný, Štír se cítí zrazený už tím, jak snadno Beran mluví o věcech, které měly zůstat mezi nimi. Druhá potíž je odplata. Beran po hádce nedělá nic, protože je mu líp. Štír po hádce také nedělá nic, protože čeká, a Beran ten rozdíl nepozná. Když Štír konečně zareaguje, přijde to mnohem později a je to mnohem přesnější, než Beran čeká. Třetí věc je žárlivost: Štír ji má a nedá ji najevo, Beran ji spustí, aniž by chtěl, obyčejnou nedbalostí a přímostí, se kterou se baví s kýmkoli. A nakonec vyčerpání – ani jeden neustoupí první, takže spor nekončí smírem, ale tím, že se přestane mluvit.

Jedna z pěti tady neznamená slabý vztah, znamená drahý vztah. Beran a Štír mají společný Mars a nic víc, takže síly je dost a společné řeči žádná. Co se tu dá získat, je vzácné: Beran se u Štíra může naučit, že ne všechno se musí říct hned, a Štír u Berana, že přímá věta občas uleví víc než roky mlčení. Jde o to, jestli jsou oba ochotni brát to jako učení, a ne jako souboj. Pokud ne, zůstane z toho hodně energie a málo klidu, a to vydrží málokdo.