Ke komu se hodí Beran

Beran hledá ve vztahu partnera, ne publikum a ne úkol. Chce někoho, kdo má vlastní život, vlastní názor a nepotřebuje, aby mu ho Beran naplánoval – a zároveň někoho, kdo se nenechá odradit jeho tempem. To je kombinace, která se hledá hůř, než by se zdálo, protože Beran působí sebejistě a přitahuje tím lidi, kteří se chtějí opřít; přesně ti ho pak nejvíc unaví. Druhá věc, kterou Beran potřebuje, je přímost. Náznaky nečte, urážené ticho nepozná a domýšlet si, co komu vadí, se nenaučí. Kdo mu řekne nahlas, co chce, dostane odpověď hned a bez dramat, i když se mu nebude líbit. A třetí věc: pohyb. Vztah, ve kterém se půl roku nic nezmění, začne Beran vnímat jako klec, i když je jinak v pořádku. Nemusí jít o velké věci – stačí, aby se pořád ještě někam šlo. Nejlíp mu proto vychází spojení se znameními, která mají vlastní oheň nebo aspoň vlastní program, a nejhůř s těmi, která potřebují dlouho zvažovat a mluvit o tom, co Beran už dávno udělal.

Nejsnáz to Beranovi jde s Lvem a Střelcem, tedy s ohněm: stejné tempo, stejná přímost a žádné luštění. S Lvem má rovnocennou dvojici, která má za sebou většinou hodně společných příběhů; se Střelcem partnerství, kde ani jeden druhého nedrží na místě. Hned za nimi jsou vzdušná znamení Blíženci a Vodnář: sextil, tedy stejná polarita, jiný způsob. Blíženci Berana baví a nezdržují, Vodnář mu dá volnost, kterou nikdo jiný nenabídne, a nebere jeho výbuchy osobně. A pak je tu Beran s Beranem – konjunkce, kde je porozumění zadarmo a jediný problém je, že v místnosti nikdo neubírá. Váhy jsou jeho protipól, a to znamená přitažlivost i práci: Beran se od nich učí ptát se, ony od něj rozhodovat. Za pozornost stojí, že ani jedna z těch pěti dobrých dvojic není klidná – Beran si prostě klid nevybírá.

Nejhůř to Beranovi jde s Pannou a se Štírem, se kterými nesdílí ani živel, ani kvalitu, ani polaritu. S Pannou naráží na detail a na kritiku, kterou bere jako útok, i když tak míněná není; s Štírem na to, že jeden hraje s otevřenými kartami a druhý ne, což Berana dovede k zoufalství. Náročná jsou i obě kvadratura, Rak a Kozoroh: s Rakem se míjejí v tom, jak se říkají nepříjemné věci, s Kozorohem v tom, jak rychle se má rozhodovat. Sousední Býk a Ryby jsou jiná kapitola – tam nejde o spor, ale o tempo a o hlasitost. Žádná z těch dvojic není nemožná; všechny ale stojí na tom, že Beran zpomalí a přestane vykládat pomalost jako nezájem.

Beran potřebuje slyšet dvě věty, které mu nikdo neříká, protože u něj vypadají zbytečně. První je „mám tě rád i ve chvíli, kdy se ti nedaří“. Beran si totiž zakládá na tom, že si poradí sám, a bojí se, že o něj někdo stojí kvůli tomu, jak je silný. Druhá je „počkej, chci to říct do konce“. Jemu to připadá jako zdržení, ale je to jediný způsob, jak s ním jde vyjednávat, a když se to naučí, ubude devět z deseti hádek. Co naopak nefunguje: mlčení, náznaky a taktizování. Na to Beran neodpoví, protože to vůbec nezaznamená, a druhá strana zatím sbírá důkazy o tom, že mu na ní nezáleží. Devět z deseti rozchodů Berana začíná přesně takhle: ne hádkou, ale nevyslovenou stížností, o které se dozvěděl až v poslední větě.