Pohřeb ve snu

Pohřeb je ve snáři obřad rozloučení, ne úmrtí. To je celý rozdíl mezi ním a snem o smrti: smrt je konec, pohřeb je to, co se s koncem udělá – veřejně, s lidmi, s termínem a s tečkou. Proto se objevuje tam, kde něco skončilo a nikdo to nepojmenoval: po rozvodu, po odchodu z firmy, po stěhování z rodného města, po ztrátě přátelství. Sledujte, koho jste pohřbívali a kdo přišel. Sen, ve kterém stojíte u hrobu sami, mluví o rozloučení, které nikdo jiný nebere vážně.

Klidný pohřeb, ze kterého odejdete, patří k dobrým snům: znamená, že se něco dokončilo a vy jste s tím hotovi. U lidí po skutečné ztrátě bývá prvním snem, po němž se probudí bez tíhy, a je to obvykle znamení, že truchlení postupuje.

Pohřeb, na který nemůžete dojít, opozdíte se nebo vás na něj nikdo nepozve, mluví o rozloučení, které vám bylo upřeno. Sen o vlastním pohřbu je nepříjemný a přitom častý; bývá o roli, kterou jste ve svém okolí přestali hrát.

Ve vztazích se pohřeb zdává po rozchodech, o kterých se nemluvilo. Sen si vezme obřad, protože ten ve skutečnosti chyběl. Bývá pobídkou udělat něco vědomého – uklidit fotky, vrátit klíče, napsat větu, která zazní naposledy.

Pohřbívat ve snu někoho, kdo žije, děsí a téměř nikdy nic nevěstí. Mysl použije nejsilnější obraz konce, jaký zná, na vztah, který se mění: dítě odchází z domova, rodič stárne, kamarád se odstěhoval, partner není ten, koho jste si brali. Sledujte, jak jste se cítili. Úleva v takovém snu není přání smrti; je to přiznání, že něco mezi vámi už dávno skončilo a vy jste to nesměli vyslovit.