Střelec a Vodnář: kompatibilita

Na jedné věci se Střelec a Vodnář shodnou okamžitě: nesnesou, aby jim někdo určoval, co si mají myslet. Sextil znamená stejnou polaritu a různý živel, který se doplňuje – oheň a vzduch, tedy dva prvky, které se navzájem přiživují, místo aby se rušily. Vzduch dává ohni prostor a oheň dává vzduchu směr. V praxi to vypadá tak, že Vodnář přijde s nápadem, který je o deset let napřed, a Střelec je první člověk, který neřekne, že to nejde, ale zeptá se, kdy se začíná. Vodnář Střelci nikdy nezapomene, že ho nebral za blázna. Vládci sedí k sobě: Jupiter hledá smysl a širší rámec, Uran hledá to, co ještě nikdo nezkusil. Rozdíl v kvalitě dvojici prospívá. Vodnář je fixní – vezme myšlenku a drží se jí, i když je nepohodlná, a nezmění názor kvůli náladě v místnosti. Střelec je proměnlivý – nadchne se, změní téma, přinese pět nových věcí a tři z nich opustí. Ani jednomu z nich to nevadí, protože se navzájem nehodnotí. Vodnář tak dodá vytrvalost a Střelec pohyb. Vzniká z toho jedno z nejsvobodnějších spojení zvěrokruhu, ve kterém nikdo nikoho nekontroluje a přesto se oba na sebe spolehnou. Cena je, že se v něm dá dlouho žít vedle sebe a málo do sebe.

V lásce začíná tahle dvojice skoro vždycky jako přátelství a bývá to její největší výhoda. Nejdřív spolu mluví – o politice, o vesmíru, o tom, jak by měl svět vypadat –, a teprve pak jim dojde, že se do sebe zamilovali. Žárlivost je minimální: Vodnář ji považuje za projev vlastnictví a Střelec ji nemá čas provozovat. Oba automaticky předpokládají, že ten druhý má vlastní život, vlastní přátele a vlastní cesty, a nikdo to nemusí obhajovat. Oba také snesou, že ten druhý odjede na měsíc pryč, a nedělají z toho zkoušku vztahu. Tělesně bývá spojení hravé a zvědavé, bez ostychu a bez rituálů. Denní provoz je snesitelný, protože ani jeden nemá vysoké nároky na uklizenost nebo na pravidelnost. Kde se to láme, je citová hloubka. Vodnář o svých pocitech mluví jako o zajímavém jevu a Střelec je řeší tak, že se rozptýlí, takže se může stát, že spolu žijí pět let a nikdy si neřekli nic, co by bolelo. Vztah pak vypadá pevně a je dutý. Okolí ho léta dává za vzor a oba přitom vědí, že se něčemu vyhýbají. Když přijde skutečná krize, oba zjistí, že nemají zavedený způsob, jak spolu být smutní. To se dá naučit, ale samo to nepřijde. Obvykle to začne tím, že jeden z nich přizná, že se bojí.

Přátelství je pro tuhle dvojici přirozený stav a bývá celoživotní. Poznají se obvykle u nějaké společné věci – ve spolku, v kapele, na kurzu, u dobrovolnictví – a spojí je názor, ne sympatie. Vodnář Střelci ukáže, že myšlenka má cenu, jenom když se dotáhne do systému; Střelec Vodnářovi připomene, že se musí i žít, ne jenom mít pravdu. Umí spolu strávit noc debatou, po které oba změní názor, a nikdo to nebere jako prohru. Změnit názor je pro oba známka toho, že rozhovor stál za to. Nevyčítají si mlčení a neurážejí se za odmítnutou pozvánku. Slabina je, že se v takovém přátelství skoro nemluví o soukromí, takže si můžou dvacet let říkat kamarádi a nevědět, jak tomu druhému doopravdy je.

Pracovně je to kombinace pro projekty, které by jinde neprošly: nezisková organizace, technologický začátek, výzkum, vzdělávání, cokoli, co má změnit zavedený postup. Vodnář vidí systém a vymyslí řešení, které nikdo nečekal; Střelec ho dokáže vysvětlit lidem, kteří o něm nikdy neslyšeli, a získat pro něj podporu. Ani jeden nepotřebuje být šéfem, takže se o vedení nepřou, a to je vzácné. Vodnář si vezme, co se má vymyslet, Střelec, co se má vysvětlit, a nikomu to nepřijde jako ústupek. Slabina je provozní: Vodnář se nudí při zavádění a Střelec při dokumentaci, takže hotová věc často zůstane z devadesáti procent hotová. Potřebují někoho, kdo udělá poslední desetinu, a pevné termíny stanovené zvenku, protože sami si je posunou. Bez toho zůstane dobrý nápad prezentací.

Skřípe to na tom, že ani jeden neumí přijít blíž. Oba si zakládají na nezávislosti a oba mají pohotovou obranu proti citovému nároku – Vodnář ho zpochybní logikou, Střelec ho obrátí ve vtip. Když je jednomu z nich zle, druhý mu nabídne výklad situace nebo výlet, ale nesedne si vedle něj a nezůstane. Časem je z toho vztah dvou spolubydlících nadšenců, kteří se mají rádi a nevědí o sobě nic podstatného. Rozchod pak přijde bez hádky a okolí ho nepochopí. Druhý bod je tvrdohlavost: Vodnář je fixní znamení a jeho názor se nemění argumentem, jenom časem, a když Střelec narazí na tuhle zeď, přestane diskutovat a odjede. Třetí je rozdíl v tempu – Střelec chce jet dnes, Vodnář chce nejdřív domyslet princip, a v hádce o to oba použijí zbraně, které bolí: Vodnář chlad, Střelec zlehčení. A čtvrtá věc je čistě praktická: nájem, revize, pojištění a zubař. Nikdo z nich to nedělá rád a oba to umí odkládat roky. Kdo z nich to nakonec udělá, ten si to bude pamatovat.

Sextil ohně a vzduchu: čtyři z pěti a spojení, ve kterém se dobře dýchá. Střelec a Vodnář si dávají to, co je pro oba nejcennější – svobodu bez trestu a partnera, který má vlastní hlavu. Chybějící bod je za hloubku. Tenhle vztah se nerozbije hádkou, rozbije se tím, že se v něm nikdy nic nevyslovilo. Práce je tedy jednoduchá na popis a nepříjemná na provedení: mluvit o sobě, ne o názorech, a zůstat u toho i ve chvíli, kdy je to trapné. Kdo to zvládne, má vztah, který nikoho z nich neomrzí ani po dvaceti letech.