Ke komu se hodí Blíženci

Blíženci hledají ve vztahu především někoho, s kým je o čem mluvit, a není to fráze. U proměnlivého vzdušného znamení je rozhovor to, co je u Býka dotek a u Raka bezpečí: hlavní kanál, kterým vztah funguje. Blíženec vydrží s partnerem, který ho ještě po deseti letech něčím překvapí, a ztratí zájem tam, kde se konverzace vyčerpala, i kdyby jinak nic nechybělo. Druhá věc, kterou potřebuje, je volnost bez podezření. Blíženec má rád lidi, mluví s kdekým a nesnáší, když se z toho dělá případ; kontrola u něj nespustí obhajobu, spustí mizení. Třetí věc je odlehčení. Vztah, kde je všechno vážné a kde se každá věta rozebírá, ho vyčerpá dřív než hádka. Naopak to, co potřebuje a co si neumí zařídit sám, je jistá dávka pevnosti od druhé strany: někdo, kdo ho udrží u nepříjemného rozhovoru a nenechá ho převést ho na anekdotu. Nejlíp mu proto sedí vzduch a oheň, a nejhůř znamení, která potřebují jednou domluvenou verzi a drží se jí.

Nejsnáz to Blížencům jde s Vahami a s Vodnářem – vzdušný trigon, kde si tři různé způsoby přemýšlení rozumí beze slov. S Vahami mají vztah, kde se dá o všem mluvit a nic se nemusí uhrát silou; s Vodnářem partnerství dvou samostatných lidí, kteří na sobě nevisí. Sextil s Beranem a se Lvem funguje jinak, ale dobře: oheň dá Blížencům tah, který sami nemají, a oni mu dodají nápad a nadhled. Blíženci s Blíženci jsou nekonečná konverzace, ve které chybí jenom někdo, kdo dojde nakoupit. A Střelec je jejich protipól: dvojice, kde jeden sbírá informace a druhý smysl, a kde se oba naučí víc než v kterékoli jiné dvojici zvěrokruhu – pokud vydrží u toho, že druhý má pravdu jinak.

Nejhůř to Blížencům jde se Štírem a s Kozorohem. Se Štírem naráží na to, že jeden všechno bere lehce a druhý nic; lehkost, kterou Blíženec považuje za slušnost, čte Štír jako vyhýbání. S Kozorohem jde o čas – jeden dělá pět věcí a druhý jednu, ale pořádně. Náročné jsou obě kvadratury, Panna a Ryby: s Pannou se sejdou dva Merkurové, kteří se neshodnou, co je důležité, s Rybami se míjí řeč a cit. Rak a Býk jsou sousedé a tam bývá potíž hlavně v tom, že Blíženec mluví o věcech, které druhý potřebuje cítit. Nic z toho nekončí předem – jenom to chce, aby Blíženec zůstal v místnosti, i když je rozhovor nepříjemný, a aby druhá strana nebrala jeho lehkost jako důkaz, že mu na ničem nezáleží.

Blíženec potřebuje slyšet, že jeho zájem není povrchnost. Sám si to totiž tiše vyčítá a stačí málo, aby si to potvrdil. Věta, která u něj funguje, zní „to, co říkáš, dává smysl“ – a musí přijít i tehdy, kdy zrovna nemluví vtipně. Druhá věc, kterou potřebuje, je jasná žádost místo výčitky: „chci, abys mi odpověděl dnes“ funguje, „nikdy se nedá na tebe spolehnout“ ho vyžene. A co nefunguje vůbec: mlčení jako trest, protože Blíženec si na ně odpoví sám, obvykle špatně a obvykle hůř, než jak to bylo myšleno. Vztah s Blížencem se dá udržet jednou jedinou věcí, a je nudná: říkat věci nahlas, hned a bez podtextu. On to tak dělá taky a upřímně nechápe, že to někdo dělá jinak.